K důležitým aspektům studia dějin školství a vzdělanosti patří otázky vymezení místa a role vzdělávacích ústavů v rámci příslušného typu škol i v rámci celého školského systému daného místa, územního či státního celku, či stanovení jejich vzdělávací, sociální a kulturní role i společenského zakotvení – a to jak z hlediska vztahu konkrétní vzdělávací instituce k danému hostitelskému městu, regionu nebo zemi v delším časovém úseku. Vzhledem k významu, který v českých zemích – nejen jazykově české – společenství přikládalo rozvoji školství a jeho roli v procesu modernizace společnosti, se snaha o vybudování školství všech stupňů stala nepřehlédnutelnou a důležitou součástí dobových národnostně motivovaných zápasů. Škola a vzdělání se tak staly cestou jak k celkovému povznesení města či regionu, tak i k vytvoření novodobé intelektuální elity – na regionální, národní či zemské úrovni. Ve svém příspěvku se proto pokusím nastínit možnosti, limity i problémy takto zaměřeného výzkumu vzdělávání v časovém období od konce osmnáctého do začátku dvacátého století v konkrétním vymezeném regionu.