Pohřby slavných osobností bývaly v 19. a v první polovině 20. století velkou společenskou událostí, při níž se často i zapomínalo na skutečný smutek pozůstalých. Ve „studentském“ východočeském městě Jičíně pohřby často probíhaly za nepřehlédnutelné účasti studentů středních škol a to pochopitelně především v případě úmrtí profesorů, studentů či mecenášů ústavů. S otázkou smrti se středoškolští studenti v 19. a na začátku 20. století museli jistě vyrovnávat častěji než jejich dnešní kolegové. Úmrtí aktivních vyučujících či spolužáků nebývalo ojedinělé a hromadné účasti na pohřbech zasahovaly poměrně často do harmonogramu školního roku. Hromadnou účast studentů na pohřbu si přál i místní pekař Josef Macoun. Byla pro něho natolik důležitá, že tím podmínil založení fondu na podporu chudých studujících. Další jeho podmínkou bylo, že se gymnázium zaváže k udržování jeho hrobky. Bylo hlavním důvodem tohoto uvažování silné katolické cítění nebo skutečnost, že manželský pár neměl potomky a staral se o ubytování studentů? Příspěvek se zaměří na podobu pohřbů osobností spojených s jičínskými středními školami, hromadnou účast studentů ve smutečních průvodech, jejich recepci těchto událostí a také na problematickou otázku péče o hroby v případě zajišťování školními institucemi.