Předkládaný příspěvek se zaměří na vývoj Židovského Města pražského, jakožto samostatného sídlištního prostoru, v průběhu 18. století z pohledu sociální topografie. Budou sledovány některé základní aspekty: struktura a topografické rozvrstvení židovského obyvatelstva, vztah obyvatel k místu jejich bydliště, mobilita v rámci životního prostoru, způsoby získávání obživy, rodinné vazby, stejně jako uspořádání domů a vybavení jednotlivých domácností. K tématu bude nahlíženo nejen skrze sociální topografii, ale také metodami prosopografie a historické demografie. Areál pražského ghetta bude představen ve třech vybraných mikrosondách, pro jejichž vytvoření existuje dostatečné množství písemných pramenů, a které pokryjí celé sledované období: 1) první polovinu 18. století zastupuje soupis pražských Židů z roku 1729; 2) po vyhnání a opětovném návratu Židů v polovině 18. století lze využít fasí pražských židovských rodin z let 1748-1749; 3) na konci století v letech 1792 a 1794 byl vytvořen další podrobný soupis pražských Židů. Tyto prameny hromadné povahy pak budou přeneseny do dochovaných plánů pražského ghetta a obohaceny o prameny povahy soukromé (testamenty, svatební smlouvy, majetkové převody atd.). Takto široce popsaný výzkum nebude samozřejmě prezentován v úplnosti, ale pouze na zvolených příkladech (např. bude vybrána ulice či část města, příslušníci jedné profese nebo rozvrstvená rodina).