Pohled na šlechtickou společnost na počátku 15. století a na jeho konci by nabídl podobný obrázek. V obou časových momentech, a to se týká zejména šlechty vyšší, šlo o kompaktní sociální skupinu, která měla rozhodující podíl na politickém rozhodování v zemi, ovládala stěžejní soudní instituce království a disponovala největší majetkovou základnou. To ale neznamená, že by se za uplynulé století nic nezměnilo. Právě naopak, došlo k dynamickým procesům, k mnoha zvratům a nečekaným zápletkám, z nichž ale šlechta jako celek vyšla posílena. Nejvýraznější změnou bylo rozdělení nobility podle konfesního klíče. Příspěvek bude sledovat, jak se věroučné komponenty promítly do fungování šlechtického společenství, co všechno můžeme považovat za výraz konfesní identity a nakolik se věroučná problematika střetávala s tradičními principy, na nichž byl vystavěn svět urozených, ať již šlo o principy stavovské, mocenské, regionální či příbuzenské. Konfesijní otázky byly ve šlechtické societě často tematizovány, stávaly se ale argumentem i tam, kde věroučná rétorika zakrývala jiné pohnutky.