Příspěvek bude věnován analýze zobrazovacích stereotypů bitvy na Bilé hoře jakožto jednoho z profilových témat starších českých dějin, jehož obrazové reprezentace se v průběhu 19. a částečně i 20. století posunuly do roviny formálně i obsahově standardizované vizualizace, jdoucí napříč žánry – od historizující malby přes příležitostné ilustrace či pohlednice až po novodobé komiksy. Vtělení klíčové historické události do snadno zapamatovatelných, často extrémně simplifikovaných, ale právě v důsledku oné simplifikace emocionálně mimořádně působivých obrazů (v doslovném smyslu slova) tak zásadní měrou přispělo k ustálenému vnímání fenoménu, označovaného jako mýtus Bílé hory a přesahujícího limitovanou úroveň jedné historické události směrem k jejímu zevšeobecnění fungujícímu v širokých kulturních, sociálních i politických kontextech novodobého českého myšlení. V návaznosti na chápání vizualizace v pojetí Rolanda Barthese („… obraz jistě působí naléhavěji než písmo, vnucuje signifikaci naráz, aniž ji analyzuje, aniž ji rozptyluje“) bude v rámci tohoto příspěvku sledována i sekundární role vizualizace – totiž pronikání oněch univerzálních zobrazovacích stereotypů do jiných sfér zvláště z oblasti populární kultury, formujících historickou paměť (básně, písně, beletrie, film) – neboť i prostřednictvím těchto médií může probíhat komunikace obrazem, často redukovaným na extrémně jednoduchý, avšak tím sdělnější symbol (ikonická silueta letohrádku Hvězda). S ustálenou vizualizací jedné z nejproslulejších událostí starších českých dějin pak neodmyslitelně souvisí i průběžné aktualizace mýtu Bílé hory, v průběhu 19., 20. i počátku 21. století setrvale sloužícího jako efektivní zásobárna ideově a propagandisticky vděčných historických paralel, účelově využívaných ve velmi různorodých – a často i zcela protichůdných – politických souvislostech.