Židovskou knižní kulturu v pojednávaném období určují dva protichůdné trendy: Na jedné straně jsme svědky etablování tištěné knihy, která získává status "knihy" a vytlačuje rukopisy, jež získávají nové funkce. Na straně druhé však knihtisk v hebrejských literách zůstal nesmírně křehkým a nestabilním odvětvím, jež - podle názoru autora tohoto příspěvku - nebylo schopno rukopisnou knihu funkčně plně nahradit. Převládající badatelské pojetí chápe prosazení tištěné knihy v židovském prostředí jako vítězství pokroku. Cílem navrhovaného příspěvku je ukázat, že tento narativ má své kořeny již v paratextech samotných tiskařů raného novověku a že naznačené hodnocení knihtisku v hebrejských literách je nekritické a trpí zejména absencí kontextualizace. Skutečně kritické zhodnocení vlivu technologie knihtisku na židovské písemnictví daného období zůstává desideratem. Navrhovaný příspěvek následně načrtne možnosti a omezení kvantitativních přístupů ke zhodnocení knihtisku v hebrejských literách vzhledem k tisku obecně. Následně provede případovou mikro-studii ohraničené a vzájemně komunikující skupině rukopisů astronomických textů z prostoru středo-východní Evropy a jejich vztahu k tištěným edicím. Navrhne některé pracovní závěry, naznačující, jak může přesnější porozumění dynamice vztahů mezi tištěnou a rukopisnou knihou následně napomoci také upřesnění našeho pohledu na židovskou vzdělanost a fungování židovských vzdělávacích institucí.