Příspěvek pojednává o německy hovořícím šlechtici Otomaru von Pelikánovi (*13. června 1896) a jeho nejasnému vztahu k nacistické ideologii. Pelikán byl po druhé světové válce souzen na základě tzv. malého retribučního dekretu č. 138/1945 Sb. pro provinění proti národní cti kvůli svému členství v některých nacistických organizací – SA, SdP, později NSDAP. Tento zdánlivě jednoznačný případ se začal komplikovat poté, co na Krajský soud v Klatovech, který tento skutek soudil, dorazilo několik dopisů, kdy se přibližně dvacet Čechů snažilo za Pelikána přimluvit, protože jim pomohl při snaze vyhnout se nucenému nasazení ve Třetí říši, varoval je před gestapem nebo jim pomáhal v plnění povinných dodávek obilí. Navíc se veškeré informace uváděné v Pelikánův neprospěch postupně ukazovaly jako nepodložené. Proti Pelikánovi tak hovořilo právě „pouze“ členství v nacistických organizacích, nicméně vzhledem k tomu, že Pelikánův případ nebyl tak závažný, byl Pelikán 7. listopadu 1945 propuštěn a vyšetřován na svobodě. Nakonec byl přiřazen mezi odsunuté Němce a 28. června 1946 odsunut. Tento příspěvek se v té souvislosti snaží zodpovědět otázku, co skutečně vedlo Otomara Pelikána ke vstupu do nacistických organizací, jak velkou roli zde hrála víra v nacistickou ideologii. Dále se příspěvek snaží odpovědět na otázku, co Pelikána vedlo k pomoci Čechům, případně nakolik se jednalo o nezištnou pomoc. V konečném důsledku se příspěvek snaží nahlédnout do problematiky kolaborace za druhé světové války a někdy i složitě definovatelnou hranicí mezi kolaborací a nekolaborací.