Raně novověké památníky patří mezi jedny z nejzajímavějších literárních rukopisů, tedy kodikologických pramenů, které mají díky svému značně různorodému a bohatému obsahu bohatou výpovědní hodnotu – jsou pramenem pro heraldiku, genealogii, prosopografii i historickou ikonografii, přinášejí informace nejen tradičně pro dějiny akademické peregrinace a cestování, ale i pro dějiny mentalit, vojenství, diplomacie, sexuality, odívání, divadla, hudby, vědy, respektive ke studiu dějin kultury obecně. Památníky jsou zpřístupňovány různými způsoby: 1. formou katalogů s různým množstvím informací, 2. edicemi různého rozsahu (od „úsporných“, shrnujících jen nejdůležitější údaje, po ty, které se pokoušejí reprodukovat i grafickou podobu předlohy), 3. prostřednictvím faksimilií. Tyto způsoby přitom ovlivňují možnost využití výpovědní hodnoty, kterou památníky nabízejí. Cílem příspěvku je zrekapitulovat jednotlivé formy zpřístupnění a jejich možnosti, upozornit na různé zajímavé aspekty, které přitom mohou zůstat stranou – a tím současně i na široké možnosti raně novověké kodikologie, která ve srovnání ve středověkou zůstává stále spíše v ústraní.