Pojem rodina a jeho obsah je v rámci historických věd intenzivně diskutován již řadu desetiletí. V průběhu dějin se pojetí rodiny neustále vyvíjelo především ve vztahu k proměňujícím se funkcím i okruhu osob, který ji tvořil. Zatímco dnes je rodina chápána nejčastěji ve smyslu rodiny nukleární, navíc bez akcentu na to, zda jsou rodiče ve svazku manželském či nikoliv, v tradiční společnosti raného novověku vypadala situace výrazně odlišně. Kromě institutu manželství jako samozřejmého základu každé rodiny byla jejím typickým prvkem také řada nepříbuzných osob, které s nukleární rodinou hospodáře spojovaly jiné druhy vazeb, především ekonomické. Do tohoto okruhu počítáme především čeleď, učně, tovaryše, v některých případech i podruhy. Zcela specifický, nicméně nezastupitelný typ rodinné „nepříbuznosti“, který se odvíjel z křesťanské tradice a zároveň měl v případě potřeby zajistit důležité socializační a ekonomické funkce, představovalo kmotrovství, kterým se navazovalo tzv. duchovní příbuzenství mezi jednotlivými účastníky křestního obřadu. Cílem příspěvku je v první řadě zamyslet se nad sociálními vazbami mezi nepříbuznými osobami, které utvářely základní vztahy a zajišťovaly zásadní funkce v rámci rodiny, domu či domácnosti v 17. a 18. století. Stejně tak se dotkneme i možností, které nám ke studiu těchto „nepříbuzenských“ vazeb dávají běžně dostupné písemné prameny uložené v českých archivech.