Narvhovaný příspěvek si všímá základních rysů česko-slovenských vztahů v poslední dekádě před první světovou válkou. Ukazuje, že idea česko-slovenské vzájemnosti byla omezena na úzce omezený okruh propagátorů česko-slovenského sblížení. Šlo převážně o snahy o ekonomické a kulturní sblížení, v politické rovině byla politika česko-slovenská spolupráce zejména na české straně pouze okrajovým, marginálním proudem (např. Masarykovi reslisté). U některých českých poltických představitelů můžeme naopak nalézt tendence podniknout kroky ve směru česko-maďarského sblížení (strana státoprávně pokroková, národní socialisté). Podstatou navrhovaného příspěvku je ukázat, jak byly tyto sporadické česko-slovenské vztahy v meziválečném období využity k legitimizaci společného státu Čechů a Slováků. Navrhovatel bude ve svém příspěvku pracovat zejména metodou dekonstrukce meziválečných historických a žurnalistických prací na toto téma o předválečném období (Masarykovy vzpomínky, práce Jóžy Vochaly o "luhačovických sněmech", práce Rotnáglovy apod.). Autor se také pokusí ukázat, že jakkoliv se pozdější komunistická historiografie vůči tzv. čechoslovakismu kriticky .vymezovala, základní myšlenku lineárního progresivního vývoje česko-slovenských vztahů však v mnohém přejala.