V roce 1828 se před chystaným ustavením Františka Palackého českým zemským historiografem objevil problém v podobě nečekaného konkurenta. Byl jím moravský badatel, historik, člen učených společností na Moravě, Slezsku i ve Vídni, Josef Edmund Horký, známý současník a společník hraběte Hugo Salma, hraběte Antornína B. Mitrovského a dalších uznávaných osobností na Moravě. Neúspěšný střet o významný post zemského historiografa v Čechách se plně odrazil v profesi i dalším životě Josefa E. Horkého, který neměl dostatek vlastních finančních prostředků k vydání svých historických prací, ani k realizaci zamýšlených velkých plánů, jako byla díla encyklopedického charakteru, k nimž systematicky sbíral celý život podklady. Částečná rekonstrukce jeho pozůstalosti dovoluje vyslovit domněnku, že posbíral, opsal i popsal mnoho písemných i hmotných historických pramenů a excerpoval některé údaje z pramenů dnes již nenávratně ztracených k dějinám měst, hradů, klášterů a knihoven, nebo k místopisu Moravy, k biografiím umělců, spisovatelů, ke genealogii šlechtických rodů a další. Příspěvek analyzuje příčiny konečného neůspěchu J. E. Horkého, hodnotí význam jeho působení na Moravě i v Čechách a zároveň upozorňuje na současné možnosti využití zbytku jeho pozůstalosti pro všestranný historický výzkum nejen k dějinám měst.