Více než dvacet let trvající spor o patronátní právo kostela Panny Marie v Kynšperku nad Ohří, který se naplno rozhořel počátkem devadesátých let 13. století mezi pražskými křížovníky s červenou hvězdou a cisterciáckým klášterem ve Waldsassen, je na svou dobu poměrně obšírně dokumentován množstvím diplomatických pramenů. Tyto prameny – listiny – nám umožňují vhlédnout nejen do právní podstaty, průběhu a rozuzlení sporu, ale dávají prostor k analýze jejich vzniku, a to i v kontextu dalšího diplomatického materiálu té doby. Druhá polovina 13. století se nese v duchu konsolidace církevní správy pražského biskupství a s ní související kvalitativní (a konec konců i kvantitativní) proměnou diplomatického materiálu. Listiny vzniknuvší (nejen) v diplomatickém prostředí pražských biskupů se v této době zásadním způsobem proměňují vlivem pronikání římského i kanonického práva do správních struktur a dalších faktorů (např. formulářové sbírky); jejich nejen obsahová, ale i formální (diplomatická) analýza pak může přispět k pochopení toho, jakými prostředky a jakým způsobem listiny vznikají a tím i lépe porozumět mechanismům církevní správy ve sledovaném období. Předkládaná studie se na příkladu kauzy sporu o patronátní právo kostela v Kynšperku nad Ohří pokusí zamyslet se nad otázkou, jak listinný materiál související s uplatňováním patronátních práv vzniká, jak je ovlivněn právním, resp. správním prostředím pražské diecéze druhé poloviny 13. století, ale současně jak vlastní listiny slouží jako prostředek k uplatňování biskupské správy v té době.