V příspěvku budou představena autorova heuristická a metodologická východiska připravované disertační práce o intelektuálních zájmech hraběte Jiřího Buquoye (1781–1851). Jiří Buquoy se od druhého desetiletí 19. století snažil aktivně zapojovat do mezinárodního vědeckého života. V jeho pozůstalosti je dochováno několik nevydaných spisů, rozsáhlá odborná korespondence i množství zápisků. Na svou interpretaci čeká také stovka vydaných knih a kratších článků, ve kterých představil své filozofické pojetí světa. Domácí dějepisectví se snažilo jeho osobnost poněkud problematicky vřadit do národního výkladu dějin. Jako mnohem vhodnější přístup k výkladu Buquoyova vědeckého díla se mi jeví inspirace v přístupech intelektuálních dějin v kombinaci s biografickou metodou. S metodologickou inspirací v přístupech intelektuálních dějin se tedy snažím rekonstruovat myšlenkové a personální prostředí, ve kterém Buquoy vyrůstal, do kterého se snažil dostat, a ve kterém se následně pohyboval, všímám si, jak se prezentoval před vědeckou komunitou a jak byl nazírán jinými vědci, hledám smysl témat Buquoyových prací a odborných diskusí, interpretuji jeho myšlenky v kontextu dobového diskursu a sleduji snahu o uplatňování jeho myšlenek v praxi. Výsledkem takto metodologicky pojaté práce by měla tzv. intelektuální biografie.