Město a jeho kulturní dědictví je neustále vnímáno skrze různé druhy prostředníků. Příspěvek tematizuje roli turistického průvodce jako média, které zachycuje veřejný prostor města a působí jakožto zprostředkovatel jeho kulturního dědictví. Turistický průvodce je neodmyslitelnou pomůckou cestovatele a turisty, který potřebuje pomoct nejen s orientací, ale také s roztříděním přemíry vjemů v novém prostředí. Protože žádné z médií zprostředkovávajících kulturní dědictví města ho nemůže pojmout v celé šíři, i turistický průvodce nabízí čtenáři pouze selektivní obraz. Kulturní dědictví, ať už hmotné či nehmotné, je tudíž prezentováno vždy jen zčásti a obsah průvodce se tak může stávat způsobem k ovlivňování čtenáře, zvláště pokud turista průvodci bezmezně důvěřuje. Autoři průvodců mají k dispozici mnoho nástrojů, jak své čtenáře při poznávání a užívání města ovlivňovat. Turista, který chce stihnout vše, co se považuje za nutné při návštěvě města vidět, je tak vyzýván k tomu shlédnout všechna „must-sees“, následovat doporučené itineráře, a vytvářet si tudíž specifický mentální obraz o městě a jeho kulturním dědictví. Děje se tomu tak ale opravdu? Slouží turistický průvodce prezentující kulturní dědictví jako nástroj moci, nebo jej lze chápat jako objektivního poradce, který nemá tendenci „nadržovat“, tj. některé kulturní dědictví zdůrazňovat a jiné zamlčovat? Do jaké míry průvodce přejímají již ustálené hodnotové hierarchie kulturního dědictví, do jaké míry je spoluutvářejí či modifikují a mají potenciál je převracet? Příspěvek bude vycházet z výsledků diplomové práce, která se zabývala srovnáním meziválečných turistických průvodců po Paříži publikovaných francouzsky, česky a anglicky.