Fotografie i přes své nesporné kvality estetické a dokumentární - snad pro svůj hraniční charakter mezi uměním a technologickým procesem je dosud výrazně nedoceňovaným historickým pramenem. Její význam a možnosti jsou často podceňovány či degradovány na pouhou ilustraci konkrétních osob, událostí apod. Pro dějiny vojenství - a to i ve středoevropském kontextu, může fotografie poskytnout mnoho nových pohledů či dokonce celých dosud víceméně badatelsky nerealizovaných témat. Fotografie jako prostředek o němž se zprvu uvažovalo jako o nástroji k realistickému a pravdivému zachycení dějů, událostí a fenoménů se pochopitelně nemohla vyhnout válečnému úsilí a zobrazení války a vojenských aktivit jako takových. Stejně tak se v této oblasti postupně osvědčila a rozvinula její funkce manipulativní a propagační, resp. propagandistická. Zpětně je rovněž možno jasně rozpoznat zásadní vliv válečných událostí na rozvoj mnohých fotografických disciplín a žánrů a to již od samého počátku fotografického zobrazování až po současnost. Většinu z těchto dějů je poté doložitelných (o různé intenzitě) také i ve výše uvedeném středoevropském prostoru.