Již od svého založení bylo Národní muzeum provázeno (téměř vždy a nerozlučně) dvěma fenomény - chronickým nedostatkem peněz a obdobně tíživým nedostatkem prostor. Dokonce ani vybudování reprezentativní budovy na vrcholu dnešního Václavského náměstí nedokázalo dlouhodobě vyřešit palčivý prostorový problém. V průběhu 20. století - v čase kdy muzeum bylo nuceno relativně rychle reagovat na významné společenské změny a současně s tím se pokusit několikráte nově definovat svůj obsah a poslání, došlo také k několika pokusům prostorovou tíseň adekvátně vyřešit. Řešením se mělo stát vybudování nové muzejní budovy, odpovídající tehdejším muzejnickým požadavkům. I přes uskutečnění několika architektonických soutěží a paralelní realizaci rozsáhlých šetření jak by měla nová muzejní budova fungovat však z mnoha důvodů nebylo nikdy nic realizováno. Důvodů tohoto neradostného stavu bylo vícero - nedostatek peněz, neujasněnost konceptu a konečně politické konflikty (2. světová válka, okupace apod.) hatící snahu o muzejní modenizaci. Zdlouhavé uvažování o výstavbě nových budov a jejich následná nerealizace coby reprezentativních prostorů určených pro návštěvníky, sbírky a vědecké usilování je poté jedním z významných indikátorů celkového vnímání postavení a funkce Národního muzea v průběhu "krátkého" 20. století. Díky dobře dochovaným archivním pramenům (především se jedná o registraturu Národního muzea) je možno tento "zápas" o novou muzejní budovu či budovy podrobně sledovat a to i v kontextu vývoje českého muzejnictví 20. století.