Příspěvek představí environmentální dějiny jako transdisciplinární obor, jehož koncepce, metodologie, objekt a předmět výzkumu, imanentní holismus a regionalismus aj. má společné s historickou geografií a historickým LUCC. Společnost a krajinnou sféru zkoumají jako existující v čase (historickém, proměnlivém v obsahu a rychlosti) a prostoru na principu zpětné vazby. Toto tvrzení bude zdůvodněno koncepcí tří úrovní výzkumu ED formulovanou Donaldem Worsterem, jedním ze zakladatelů moderních ED v jejich kolébce, tj. v USA v 70. letech 20. století. Ta vytváří prostor nejen pro historiografii, ale i dalším společenským vědám, jakož i vědám přírodovědným, které se od 80. let více prosazují v západní Evropě. Zároveň podněcuje jejich provázanost či spolupráci. Takto pojímaným ED je blízká historická geografie, kladoucí ovšem důraz na aspekt prostorový a socioekonomický. Kromě toho většina definic geografie zdůrazňuje, že geografie studuje vztahy společenské a přírodní sféry v prostoru a čase. Globální environmentální a sociální krize oživily výzkum změn ve využití ploch, zejména těch, které jsou základním výrobním prostředkem v zemědělství, nebo tvoří přírodní aspekt krajiny. Zformovala se disciplína navazující na ty jmenované výše, která je nazývána historický land use. Zkoumá změny ve využití krajiny jako výsledku interakce zjištěných přírodních a společenských hybných sil. Vlastnosti a vztahy diskutovaných věd budou v konkrétním projevu prezentovány na vývojových kartogramech změn ve využití ploch v celém Česku v obdobích 1845–1896–1948–1990–2010. Ty dokládají jejich těsnou návaznost na politické, ekonomické, sociální a další faktory historického vývoje a jejich interakce s přírodními podmínkami.