V příspěvku do diskuze o institucích paměti a minulosti ve veřejném prostoru, bych chtěl zvýraznit ty rámce, kde vzniká historický význam na úrovni historických aktérů. Jde o prostory, jež nejsou přímou součástí politiky paměti a vytváření historického narativu na oficiální úrovni. Zvýznamňování minulosti zde probíhá v napětí mezi historií, kolektivní pamětí a rodinnou a individuální pamětí. Mám na mysli především interakci s minulostí prostřednictvím populární kultury, ale i v další rámcích jako jsou umělecké projekty nebo rozšířené sociální sítě a nová média. V příspěvku bych zdůraznil především způsoby, kterými lze takto vytvářenou paměť zkoumat (analýza médií, analýza recepčního kontextu) a co nám taková analýza může přinést v poznání současnosti i minulosti. V příspěvku budu sdílet několik konkrétních případových studií, zaměřím se především na komunikaci prostřednictvím vizuálních médií. Pozoruhodným projektem je například Plzeňské rodinné fotoalbum, které vzniklo v rámci projektu Plzeň – Evropské město kultury 2015. Obyvatelé Plzně sdíleli s kurátory výstavy své rodinné fotografie, jež se staly součástí nového rámce – výstavy a následně digitálního veřejně dostupného fotoalba. Účastníci tak mohli do projektu zapojit svou vlastní vizi minulosti (v tomto případě představu o nedávných dějinách konkrétního města). Dalším příkladem může být diagnóza sociálních sítí, jež jsou založené na vizuální komunikaci. Příklady se budou týkat vazeb, které uživatelé těchto médií (Pinterest, Instagram) vytvářejí v tematických albech týkajících se minulosti. Spontánně tak vznikají alternativní výklady k oficiálním narativům. V příspěvku budu vycházet z projektu Ústavu pro studium totalitních režimů Dějiny v diskuzi: Muzeum a společného výzkumu se svým školitelem Kamilem Činátlem PhD.