Význam vzdělávání v rámci modernizačního procesu, kterým procházela evropská společnost v 19. století, je zřejmý. Současně máme k dispozici nemálo odborných prací, které se věnují zástupcům vzdělávacích profesí jako sociálně-profesní skupině, důraz je ovšem kladen především na profesorský sbor středních a vysokých škol, tedy na ty, kteří se v 19. století věnovali vzdělávání elit. Naopak učitelům základních škol byla věnována pozornost především v souvislosti s alfabetizačním procesem a probouzením a upevňováním národního povědomí. Ale byly to právě základní školy, které určovaly úroveň znalostí, jež měly být dostupny napříč všemi společenskými vrstvami. Role učitelů základních škol se pak přirozeně neohraničovala jen vzdělávacím procesem, ale zasahovala i do činnosti mimoškolní, a ovlivňovala nejen každodenní život žáků, nýbrž i každodennost celé "obce". To je také také důvod, proč právě učitelé základních škol začali zejména od poloviny 19. století zaujímat stále významnější postavení v rámci lokálních elit, zejména pak venkovských a maloměstských, které ovšem ve sledovaném období zastupovaly početně nejvýznamnější část populace všech států kontinentální Evropy, habsburskou monarchii nevyjímaje.