Příspěvek si klade za cíl obohatit metodologickou diskuzi o možnostech studia regionálních dějin pohledem historické sociologie o oblast výzkumu kolektivní paměti a míst paměti. Místa paměti se stala od doby vydání stejnojmenného díla Pierra Nory v roce 1984 nepostradatelnou součástí historického a sociologického bádání v oblasti paměťových studií, a výrazně zasahují a ovlivňují také regionální výzkum. Ve specificky multietnickém a bilingvním prostoru habsburské monarchie se Norův koncept spojení míst paměti s národní ideologií a historií příliš nehodí, bývá proto nahrazován Assmanovým pojetím „kultur vzpomínání“ a lokální identity. Druhá rovina úvah se týká využití konceptů historického vědomí a kulturní paměti. Pojem historické vědomí, které zavedl v českém prostředí Miroslav Hroch, je vázáno na objektivní a institucionalizovanou historickou paměť. Od historického vědomí se pak v 19. století odvíjel selektivní zájem historické vědy, která měla díky generalizačnímu charakteru sklon zabývat se jen tím, co je vlastní společenství v „celonárodním“ kontextu, a záměrně opomíjela některá místa paměti, které formovaly legitimitu a identitu společenství na nižší „lokální“ úrovni. Naproti tomu koncept kulturní paměti, kterou u nás rozpracoval Jan Horský, ctí lokální odlišnosti jednotlivých společenství a uchovává jejich minulost spontánně ve vzpomínkách aktérů mimo instituce. Ve svém referátu bych rád prezentoval výhody užití konceptu kulturní paměti pro regionální badatele na vlastním výzkumu krkonošské hory Žalý, která sice nikdy neměla významnou národní minulost, ale v určité době se pro lokální společenství stala klíčovým symbolickým místem paměti, které zakládalo skupinovou identitu přes různou úroveň kulturní vazby a sebeidentifikace „subjektů“ (úředníků-topografů, turistů, šlechtického majitele panství) k tomuto místu.