Dějiny rakouské armády od revolučních let 1848–1849 do vypuknutí první světové války jsou často pojímány optikou tradičních, operačních dějin vojenství, ačkoliv nové promýšlení (rethinking) vojenských dějin umožňuje zaměřit se kupříkladu na problematiku logistického a komunikačního pozadí, při jejímž zkoumání se otevírá poměrně široký prostor pro uplatnění trendů soudobé moderní historiografie v intencích tzv. nových vojenských dějin (New Military History). Příspěvek ukáže na konkrétním příkladu (využití železnic, pošt a telegrafu rakouskou armádou), jakým způsobem lze nově získané poznatky (v rámci projektu disertační práce) interpretovat například z hlediska dějin vědy a techniky, hospodářských dějin a dějin každodennosti. Recepce nových dopravně-komunikačních prostředků c. k. armádou totiž odrážela proces modernizace celé společnosti a změnu v myšlení obyvatel starého mocnářství, především jeho vojenských elit. Cílem příspěvku je upozornit na nové, v české historiografii dosud málo známé směry, jimiž se mohou ubírat historici zabývající se podobnou tematikou, a zároveň dát impuls k následné debatě o možnostech inovace vojenských dějin habsburské monarchie v 19. století tak, aby tato dějinná perioda nezůstávala jen synonymem různě interpretovaných slavných vítězství maršála Radeckého a jedné velké prohry polního zbrojmistra Benedeka, jehož neúspěch v dalších letech slabě vynahrazovala okupační tažení c. k. armády na Balkáně či okázalost jejích pravidelných přehlídek, manévrů a úlohy ve státě. Z výše uvedených cílů vyplynou jednoznačné závěry příspěvku.