Příspěvek stručně shrne dosavadní přístupy k bádání o rodinných vztazích ve venkovském prostředí 17.-19. století a zároveň se pokusí nastínit možné další metody, které by umožnily spojit jak kvantitativní analýzu, tak kvalitativní výzkum relativně omezených pramenů. Zamyslí se především nad možnostmi další mezioborové spolupráce, při níž dosud převládala snaha využít poznatků především těch věd, které jsou určitým způsoben přirozeně propojeny s historickým bádáním (historická antropologie, mikrohistorie, právní historie...). Jako jednu z dalších možností představí aplikaci metod, které se dosud používaly primárně v evoluční biologii. Jako jeden z výsledeků těchto výzkumů vzešla tzv. "teorie babiček", která v zahraničních studiích již byla testována i pro historické populace. Podstatou této teorie je předpoklad, že přítomnost babiček žijících buď přímo v rámci rodiny, nebo nedaleko ní (ve stejné lokalitě) příznivě ovlivňovala jak reprodukci matek (zkracování meziporodních intervalů, zvyšování plodnosti), tak úmrtnostní poměry vnoučat (snížení kojenecké úmrtnosti). Příspěvek se pokusí zamyslet nad tím, zda je i české prostřední vhodné pro podobné testování (z hlediska využitelné pramenné základny).