Množství narativních pramenů je dlouhou dobu známo a citováno pod tradičními názvy. Výstižná žánrová klasifikace rukopisů odrážející zaměření a strukturu díla poskytuje efektivní nástroj pro postižení jeho obsahu, účelu a ideového cíle. Pojmenování žánrů dílo základním způsobem charakterizuje, může ujasnit jeho roli v paměti komunity a odhalit jeho heuristický a interpretační potenciál i meze. Základním rysem pro pochopení žánru díla je vztah popisovaných událostí k jejich zapisovateli. Na rozdíl od zachycení současných událostí, jichž byl svědkem, vychází při zaznamenávání vzdálenější minulosti z různých pramenů a přejímá také místní tradici. Nikoliv podružným znakem je hlavní podnět autora k jeho činnosti, která mohla být iniciována pověřením představených, nebo vlastním rozhodnutím, nebo vyplývala z funkce, do níž byl pisatel zvolen či ustanoven Pokud dílo vznikalo v souladu s tradicí a úřední povinností, jsou jeho forma i obsah často podřízeny řádovým předpisům či místním zvyklostem. Další klíčové charakteristiky pro žánrové vymezení děl jsou dány strukturou díla a frekvencí záznamů, svou roli sehrává i jejich obsah. Zatímco u událostí současných je přínosné sledovat poměr textu věnovaných událostem uvnitř komunity a těm, které se odehrály za zdí domu, v případě popisu minulých událostí je přínosná analýza použitých pramenů.