Příspěvek bude zaměřen zejména na pontifikát Evžena IV. a jeho iniciaci monastických reforem. Již od mladých let, zejména v době pobytu v komunitě na ostrově San Giorgio in Alga v Benátské laguně, se Evžen IV. (ještě jako Gabriele Condulmer) pohyboval v reformně naladěném prostředí. Zde se Condulmer sešel s mnohými pozdějšími reformátory (zejména s Ludovicem Barbem - reformátorem benediktinského opatství Santa Giustina v Padově) a až sem lze vysledovat jeho budoucí reformní zápal. Krátce po svém zvolení papežem vyzdvihl celou řadu svých někdejších přátel a spolubratří, aby započali reformy některých monastických řádů (zejména těch, které využívaly řeholi svatého Benedikta). Takto například byla iniciována reforma, vedle již zmiňované kongregace S. Giustina, i u camaldoliánů a vallombrosánů. Reformami zde byl pověřen camaldoliánský mnich, humanista a věhlasný překladatel z řečtiny, Ambrogio Traversari, o jehož okamžitou volbu generálním představeným camaldoliánů se papež postaral. Papežovy představy o reformě však nebyly v osobě Traversariho naplněny. Observance, jíž Condulmer v mládí žil, nebyla vždy v souladu s Traversariho reformou prostřednictvím centralizace řádu. Příspěvek se pokusí na základě vzájemné korespondence Traversariho a papeže Evžena IV. i na základě Traversariho deníku charakterizovat příčiny rozporů i praktické pokusy o reformy, které skončily neúspěchem.