Výsledek edice německojazyčných dopisů z korespondence Karla Havlíčka je využitelný jak pro badatele různých oborů (historiky, literární vědce, jazykovědce atd.), tak pro širší čtenářskou obec - té je určen český překlad dopisů v jejich kriticky ověřené čtenářské edici. V aparátu knižní edice jsou německy psané dopisy zařazeny v upravené transliteraci, přesná transliterace včetně např. škrtů je k dispozici ve speciálním korpusu dostupném ze stránek Českého národního korpusu. Cílem příspěvku je představit ediční postup a odůvodnit řešení jednotlivých problematických bodů a tím přispět do diskuse o vydávání starších německých textů, jež je v českém prostoru především doménou historiků, pohledem jazykovědce. Edice na jedné straně sjednocuje jevy povýtce grafické (např. písařské zkratky) a normatizuje interpunkci, na druhou stranu zachovává běžné prvky dobového pravopisu (srov. kranck, Noth, seyn, todt, Weitzen a mn. j., ale také nejednotné psaní kompozit, často ne zcela lexikalizovaných) a kolísající hláskové jevy (schließen/schlüßen, pl. Tage/Täge a Hemden/Hemder, zu Mittag / zu Mittage aj.) a v poznámkách upozorňuje na jazyková specifika příslušných textů, ať už jde o starší hláskové a gramatické jevy, nebo nářeční (např. rakouskou) slovní zásobu. Příspěvek se tak vposledku vymezuje proti (ojedinělým?) hlasům doporučujícím starší německé texty transkribovat stejně jako starší texty české (srov. časopis Česká literatura, 64, 2016, s. 136n.).