Příspěvek se pokouší řešit současně diskutovaný problém, zda služebnictvo v raně novověké společnosti bylo součásti nejnižších vrstev společnosti (venkovská a městská chudina), jak soudila zejména marxistická (ale nejen) literatura, nebo zda služba byla určitou životní fází, kterou měla procházet většina mladých lidí, jak soudí doučasné dějiny rodiny (např. M. Mitterauer), zejména v návaznosti na tzv. teorii celého domu (O. Brunner, dnes van Dülmen) i na dobové charakteristiky rodiny, zejména v dílech tzv. hausvaterliteratur nebo u nás např. v postilách. Autor se snaží na konkrétních faktech prověřit platnost jednotlivých argumentů obou směrů. Rozlišuje přitom službu v rolnických domácnostech na venkově, řemeslnických domácnostech ve městech a službu v domácnostech šlechty. Dotýká se též postavení učňů a tovaryšů, kteří byli často řazeni k čeledi. Podobně jako např. J. Schlumbohm přitom dospívá k závěru, že sociální postavení čeledi, resp. služebnictva neodpovídá plně ani jednomu z uvedených zařazení a že ve složité kombinaci vykazuje prvky obou kategorií. Upozorňuje zároven na to, že ve východní střední Evropě s rozvinutým režijním hospodářstvím vrchností do sociálního postavení čeledi navíc vstupují prvky feudálního donucení, které jsou ve výše uvedených diskusích přehlíženy.