S rostoucím zájmem o uplatnění muzejních a galerijních expozic v oblasti celoživotního učení dochází i v ČR k postupné proměně tradičních konceptů i forem prezentace a interpretace sbírkových předmětů v paměťových institucích. Autorka nejprve poukazuje na širší muzeologické a muzejně-pedagogické kontexty, v jehož rámci se úvahy o expozicích a výstavách jakožto jedinečných edukačních médiích prosadily. Na konkrétních příkladech pak ilustruje, nakolik lze prostřednictvím využívání didaktických exponátů, interaktivních nebo multimediálních prvků a dalších inovací edukační účinnost paměťových institucí skutečně zkvalitňovat. Cílem příspěvku je však především seznámit zájemce s výsledky kvalitativního výzkumu, který byl zaměřen na analýzu a hodnocení současných českých expozic. Klíčovou otázkou bylo zjistit, do jaké míry zohledňují muzea a galerie v ČR při přípravě nových expozic vzdělávací hledisko a zda jejich stále expozice reálně fungují jako edukační médium. Na základě výsledků výzkumu, který se opírá o tři desítky případových studií, pak autorka pojmenovává rovněž silné a slabé stránky současných českých muzeí, která se pohybují na ose mezi inovací a tradicí a po svém reagují na současné trendy mezinárodní muzejní kultury.