Heraldika jako vědní disciplína v dnešním slova smyslu nachází své počátky v českých zemích ve druhé polovině 19. století. Od té doby již více než století podléhá, stejně jako další vědní obory, vývoji, který odráží aktuální potřeby společnosti, její trendy a dobovou náladu. Na tomto vývoji heraldiky se v hojné míře podílejí také laici, pro které se heraldika stává čím dál více atraktivnější, a která je tím pádem stále méně chápána jen jako pomocně-vědná disciplína. Velkou měrou se tito heraldici, nepocházející z akademického prostředí, účastní na stavu soudobé heraldiky mimo jiné zakládáním heraldických společností a publikováním vlastních výzkumů v heraldických periodikách. Prostřednictvím vzrůstající tvorby osobních znaků dávají také podnět k jejímu oživení. Předmětem mého příspěvku bude proto zamyšlení se nad heraldikou a jejím stavem v současné době, směry, jimiž se v 21. století ubírá, ale v návaznosti na výše nastíněné, také nad otázkou, zda jsou vlivem laických heraldiků posouvány hranice vědeckého chápání heraldiky.