Příspěvek se zaměří na rozbor způsobu, jakým definovala svůj poměr k novému dopravnímu prostředku v jeho počátcích vojenská věda na území Německého spolku. Časové vymezení začíná rokem 1835, kdy se zde objevil první, ještě anonymní, spis o vojenském využití železnice, a končí v předvečer revolučních událostí roku 1848. Vzhledem k tomu, že v Německém spolku hrálo prim Rakousko, byly určující zejména názory nejvyšších míst c. k. armády, ovšem pruská nebo saská armáda v této diskuzi rozhodně nestály stranou. Navíc zazněla řada zajímavých myšlenek také z civilní sféry. Výklad se bude opírat nejen o dobová pojednání konkrétních autorů, ale i díla současných německých a rakouských historiků a jeho cílem bude srovnat názory tehdejších odborníků na danou problematiku (maršála Radeckého, Carla Moeringa, Fridricha Lista, Karla Eduarda Poenitze aj.) a zamyslet se nad pokrokovostí či naopak zaostalostí vojensko-strategického vývoje zejména v předbřeznovém Rakousku. Současně půjde o úvahu, zda se vojenské motivy výstavby železnic na území Německého spolku dokázaly alespoň přiblížit motivům hospodářským, které byly bezesporu dominantní. Dva výše uvedené body obsáhnou hlavní závěry příspěvku, týkajícího se doposud méně známého tématu z oblasti politických, vojenských a hospodářských dějin doby předbřeznové.