Uznáním kompaktát a dalších zápisů Císařem Zikmundem došlo ke vzniku soužití mezi dvěma křesťanskými vyznání v rámci Českého království. Tuto specifikou náboženskou politiku obhajovat jak na rovině politické, tak teoretické. Utrakvismus se totiž musel bránit výpadům, jak ze strany českých katolíků, tak ze strany papežské kurie, která kompaktáta oficiálně neuznala a po porážce koncilního hnutí usilovala o opětovné začlenění českých zemí do katolické církevní hiearchie. Unikátnost tohoto soužití dvou konfesí je v tom, že v obou případech se jejich oprávněnost váže na smlouvy v podstatě sekulárních, neboť šlo o vnitropolitické dohody mezi panovníkem a čelními představiteli země, na níž měla duchovní moc jen velmi omezený vliv. Příspěvek se pokusí o představení myšlenkového pozadí sporů o dvojvěří pohledem intelektuální historie - výzkum bude tedy sledovat zejména teoretické koncepce a formulace myšlenek. Cílem příspěvku bude nastínit jaké strategie byly používány k obhajobě dvojvěří, jaké byly jejich filosofické a ideologické základy, jaké autority a argumenty byly použity na podporu a obhajobu tohoto přístupu.