Zbožné dary a další projevy náklonnosti vůči církevním institucím patří k častým aktivitám středověkých panovníků. Panovnické zbožné akty byly spojeny s celou řadou funkcí, vedle primárně náboženských šlo o mnoho dalších aspektů, přičemž mezi důležité lze zařadit i ty provázané s reprezentací. Panovnická reprezentace měla ve středověkém světě mnoho podob a nekončila smrtí panovníka. Vedle okázalého projevování moci, zdůrazňování postavení a bohatství k ní patřila právě i zbožnost a její projevy, byť bývá tato stránka reprezentace část opomíjena. Umožňovala vytvoření liturgické memorie, která by na rozdíl od hmotných památek měla přetrvat delší dobu a navíc pomáhala jedinci v dosažení spásy. Podoba a forma liturgické memorie byla spojena s vnímáním zemřelého. Nejvhodnějšími prostředky byly ty spojené s prestižním místem a širší komunitou zaručující trvání památky. Právě takovými byla anniversária, která dávala naději na přetrvání věků, vytvářela liturgickou memorii donátora a udržovala jeho místo paměti. Příspěvek se bude věnovat zejména panovnickým anniversáriím ve 13. a 14. století v českých zemích. Zaměří se na jejich neopominutelnou roli v rámci budování trvalé památky panovníka, jeho obrazu a zdůrazní jejich význam v rámci panovnické reprezentace. V neposlední řadě se také pokusí postihnout strategii panovníků právě při vytváření posmrtné památky.