Příspěvek je sepsán na základě dlouhodobých terénních výzkumů v několika regionech ČR - Praha, Bruntál, Sokolov, Karlovy Vary, Liberec. Výzkum dotazníkovou metodou se uskutečnil v letech 1978 - 1980, 1984 -1989, 1991-1993, 1995-1997 a v současnosti. Do výzkumu byli zařazeni zástupci slovenské, rusínské, ukrajinské, ruské a německé menšiny. Výpovědi respondentů jsou zasazeny do uvedených období: let tzv. normalizace, let po sametové revoluci do rozpadu společného státu Československa a let následujících, kdy se měnilo postavení menšin v ČR. Základní otázkou bylo, zda se proměny v postavení národnostních menšin v důsledku politických změn dotýkají rodinné paměti, která může doznat změn v interpretaci životních postojů, líčení osudů rodiny, rolí pamětníků pro širší, mimo rodinný okruh, zda po letech dochází k posunuté interpretaci původní identity pamětníků a jak tyto případné proměny rodinné paměti a identity přijímají potomci. Výpovědí z jednotlivých okruhů byly konfrontovány s archivními dokumenty, odbornou literaturou nevyjímaje vztah respondentů k zemím původu. Z metodologického hlediska byla využita metoda historického, etnografického sběru dat, jeho zpracování a vyhodnocení. K nejvýraznějším proměnám došlo u respondentů původem ze slovenské, rusínské a německé menšiny, kteří byli nejvíce ovlivněni politickými změnami a žili v městském prostředí, které zaručuje větší anonymitu. Také bývalé zaměstnání a politická příslušnost vede doposud k proměnám identity pamětníků a zčásti se týká i jejich potomků. Významným faktorem je uplynutí pětadvaceti let období od politických a společenských změn, které se týkají také změn v zemích původu pamětníků.