Příspěvek se pokusí na příkladu královéhradecké diecéze zmapovat osudy farních archivů římskokatolické církve zejména ve 2. polovině 20. století. Předmětem zájmu bude předávání matrik (a v některých případech i matričních příloh) na základě zákona 268/1949 Sb., dále pak soupisová práce příslušných okresních archivářů probíhající na farách na konci padesátých let 20. století. Krátce poté v letech 1960–1961 na základě uzavřených smluv nastalo předávání farních dokumentů do nově reorganizovaných okresních archivů, ovšem množství a struktura předaných písemností se lišila farnost od farnosti. V té době vznikly i metodické články věnující se pořádání fondů farních úřadů (Jiří Sochr, pro olomouckou arcidiecézi Vladimír Spáčil), ale míra zpracování farních fondů deponovaných ve státních okresních archivech je dodnes velmi různá. Předání archiválií v důsledku znamenalo jejich záchranu, neboť osud nepředaných dokumentů byl často tristní. Proto bude pozornost věnována zejména situaci písemností, které zůstaly na farách. Příspěvek nastíní zkušenosti z průzkumů far a výsledky pořádacích prací v rámci jedné diecéze i a svou pozornost obrátí k možnostem záchrany těchto důležitých pramenů (včetně potřebné spolupráce s duchovními, farníky, archiváři i vysokoškolskými studenty oboru archivnictví).