Pohled na proměnu vnímání sebevražedného aktu a zacházení se sebevrahovým tělem umožňuje historikovi získat jeden z možných obrazů vlivu procesu tzv. medikalizace (Roy Porter) na společnost na přelomu 18. a 19. století. V příspěvku se zaměřím především na sebevrahovo tělo jako na součást sítě složitých mocenských vztahů a na lince právo - lékař - tělo - hrob se pokusím ukázat vstup světské a především lékařské moci/vědění na pole, které doposud bylo vyhrazeno především moci duchovní. Na příkladu vyšetřování sebevražd v Mladoboleslavském kraji z druhé poloviny 19. století - analýzy soudních protokolů, lékařských zpráv, pitevních nálezů a na druhé stráně zákoníků, dekretů a státních nařízení - bych ráda ukázala, jakým způsobem nová nařízení a medicínské vědění ovlivňovaly ve zkoumaném období zacházení se sebevrahovým tělem a v důsledku tak mohly dopomoci k určení místa posledního spočinutí těla. Rozbor postupné proměny právních nařízení týkající se pohřbívání a zacházení s tělem dobrovolně zemřelých ukáže na postupné vytrácení se duchovních instancí a postupnou dekriminalizaci (Michel Foucault) sebevraždy de jure.