Příspěvek chce pojednat o využívání starších tištěných misálů (především z 15. a 16. století) jako média pro zapisování pamětních záznamů. Téma vyplynulo postupně během spíše nahodilého studia některých prvotiskových exemplářů i postinkunábulí, kdy se ukázalo, že některé tyto liturgické svazky získaly již záhy také funkce pamětní knihy sloužící faráři, kostelu či farnímu beneficiu. Hlavní záměr příspěvku bude spočívat v podání zprávy z probíhajícího výzkumu informující o množství takto využitých misálů, klasifikaci dochovaných záznamů a rovněž o jejich významu pro pozdější praxi, tedy, zda si svůj význam uchovaly i v pozdější době a zda tyto zápisy byly v pozdější době využity a současníci se na jejich obsah někdy odvolávali. Zprávy o konkrétním využití mohou podat především archivní prameny, které budou, pokud možno, se zápisky z konkrétních misálů konfrontovány. Studovány budou především vybrané misály vydané pro pražskou a olomouckou diecézi v pozdním 15. (Bamberk, Norimberk, Lipsko) a prvních letech 16. století (Vídeň) dochované v knihovnách českých i zahraničních institucí. Zatím lze říci, že tento fond tvoří nejméně 20 misálů.