Příspěvek se bude zabývat kategorií tzv. zdánlivé smrti, fenoménem úzce spjatým zejména s dějinami medicíny 2. poloviny 18. století. Z poznatků současné evropské historiografie vyplývá, že nejpozději ve 40. letech 18. století se tvůrci lékařského diskursu začali intenzivně zabývat časovým statusem biologické smrti člověka a zásadně zpochybnili dosud přijímanou pevnou hranici mezi životem a smrtí. Původně medicínská kategorie překročila, mimo jiné díky vydávání lékařských spisů v národních jazycích, v průběhu 18. století hranice učeneckého diskursu a stala se podle některých badatelů noční můrou osvícenské Evropy. Strach z pohřbení zaživa se stal tématem nejen lékařských traktátů, ale i osvícenských periodik a dobové zahraniční i domácí beletrie. Cílem příspěvku bude seznámit s tématem zdánlivé smrti jako kulturotvorným fenoménem a interdisciplinárním polem bádání na hranici mezi dějinami medicíny, kulturními a literárními dějinami, se zřetelem k jeho historickému vývoji v evropském kontextu. Pozornost bude věnována i jeho konkrétním projevům v české kultuře, zejména pak v období první poloviny 19. století.