Imigrační a integrační krize v EU utvrdila část české veřejnosti v názoru, že ideu uspořádání společnosti založenou na koexistenci skupin různého kulturního zázemí, je třeba odmítnout. Zvláště nacionálně orientovaní populisté přitvrdili v kritice multikulturalismu jako ideologického diktátu EU, jehož kritika prý bývá předem umlčována jako politicky nekorektní a rasismus. Pro další multikulturalismus symbolizuje rezignaci na hodnoty ustavující euro-americkou civilizaci. Společně kritici varují před realitou separace muslimských imigrantů v některých zemích EU. Ve školní výuce dějepisu se kritika může projevit tlakem na návrat k předávání národního narativu jako záruky společenské soudružnosti, resp. k servírování dějin jako uzavřené minulosti nabízející definitivní pravdy. Hrozí tím znemožnění otázek, jimiž se dle současného RVP ,,současnost prostřednictvím minulosti ptá po svém vlastním charakteru a své možné budoucnosti"? Nahradí etnický národ ten občanský? Příspěvek předloží argumenty pro a proti jedné z koncepcí hodnotového uspořádání společnosti, která se nabízí jako alternativa vůči multikulturalismu i etnické hegemonii. Ačkoli je tato koncepce liberální, není aplikací univerzálního pojetí lidských práv. Vychází z místních historických zkušeností, mezi nimi právě s diktátem údajné historické pravdy (v podání nacismu) - jedná se o koncept tzv. vedoucí kultury, kterou představila na podzim 2016 Křesťansko-sociální unie Bavorska (CSU). Příspěvek sleduje praktický cíl, jímž je použitelnost konceptu při výuce dějepisu.