Příspěvek přinese přiblížení regionální politiky KSČ v období 1954–1957 v otázce distribuce a kontroly personální a kádrové politiky v prostředí středního článku státní správy ve vybraných regionech Československa. Na základě komparace původních výzkumů ze tří československých krajů (Pardubický, Hradecký a Ústecký) budou analyzovány nejen samotné mocenské prostředky a struktury činnosti krajských elit, ale také jejich proměna v průběhu voleb do národních výborů v letech 1954 a 1957. Poukázáno bude nejen na oficiální proměny členstva vrcholných orgánů krajských národních výborů v důsledku jejich konečného zařazení na jednotnou kandidátku Národní fronty, ale především na mocenskopolitické důvody a pozadí rekonstrukce vztahových a personálních systémů těchto regionálních elit KSČ. Příspěvek zhodnotí původní hypotézu, zda se vytváření regionálních politických elit státní správy odehrávalo pouze na úrovni personálních vztahů a dobové evaluaci činnosti dílčích kádrů v předešlém období, či zda docházelo (a v jakém smyslu) k ustálení „mechanismu“ jejich řízení, kontroly a činnosti na úrovni krajů. Na základě studia původních archivních dokumentů a zpracování statistické a vztahové analýzy dojde k celkové komparaci tří krajů a ke konstrukci modelového chování těchto orgánů ve vztazích krajských elit KSČ. Příspěvek nabídne rovněž odpovědi na otázku, zda byly regionální elity KSČ jen pověstným „kolečkem“ v celostátním aparátu KSČ, či zda (a v jakém ohledu) vykazovaly také specifické prvky svébytné regionální politiky, směřované k vytváření a udržování vlastních vztahů mezi funkcionáři státní správy. Příspěvek vychází z dlouhodobého autorova badatelského zájmu, rozšiřovaného postupně od r. 2009.