Příspěvek se bude zabývat tím, jak učenci spolupracující s pražskou univerzitou po polovině 16. století modifikovali tzv, melanchthonismus (komplex kosmologických, eschatologických a antropologických představ stejně jako literárních a učeneckých praxí, s nimiž se dostali do kontaktu během svých studií na říšských univerzitách ovlivněných melanchthonským výukovým modelem). V úvodu prezentace se chci zamyslet nad tím, proč byl tento případ kulturní interakce v české historiografii reflektován pouze výběrově, resp. jaké jeho roviny byly starším výzkumem opomíjeny a jaké se naopak staly součástí badatelského mainstreamu. V dalším kroku se soustředím na aktérské strategie etablování a odmítání melanchthonismu v českých a sousedních zemích. Tato case study ukáže, jak pestré předpoklady a faktory mohly vstupovat do procesů kulturního transferu a jejich vyjednávání v raněnovověkých učeneckých komunitách. Kromě aktérských strategií se příspěvek bude věnovat melanchtonismu jako diskursu a situovanému vědění s dopadem na mocenské vztahy. Pokusím se rovněž naznačit dopady melachthonismu na dobové ideologické rámce a diskusi o tak profilujících tématech, jakými je např. produkce a legitimita sociální nerovnosti, společenský řád a možnost jeho změny či sebevztahové praxe požadované po jednotlivcích, jejich duších a jejich tělech.