V diskusi možností rozvoje území (zvláště venkovských oblastí) se velmi často skloňuje význam schopnosti mobilizace a využití endogenního potenciálu území. Významnou roli v územním rozvoji tak může hrát identita území, ale také územní identita obyvatel. Identita obyvatel je často založena na sdílených zkušenostech, skrze které dochází k utužování vnitřní sounáležitosti dané komunity. V současném regionálním rozvoji dochází neustále k vytváření nových regionů, které potřebují budovat a posilovat vnitřní sounáležitost, pokud se nemá jednat o pouhé efemerní projekty. Jedním z nástrojů posilování sounáležitosti je i zdůrazňování společné historie území. Při tomto procesu pak dochází k výběru a interpretaci dějin za určitým specifickým účelem. V tomto příspěvku se chceme zaměřit na proces (re)interpretace historie za účelem rozvoje území novodobých (nově vzniklých) regionů. Konkrétně budeme pracovat s různými formami využití historie v jejích nejrůznějších podobách místními akčními skupinami (MAS), které jsou v českém prostředí stále poměrně novým fenoménem. Pro náš výzkum využijeme analýzu veřejně dostupných propagačních, komunikačních i strategických dokumentů MAS.