Analýza se zabývá konstruováním práce v rámci prvomájových manifestací v meziválečném Československu. První máj, mezinárodní svátek pracujících, byl do svátkového kalendáře první republiky včleněn hned v roce 1919. Tato „nacionalizace“ 1. května v Československu nebo Rakousku představovala v nebolševické části Evropy určitý unikát. Nicméně přestože se zde stal první máj, do té doby výhradně tradice dělnického hnutí, oficiálně „svátkem národním“, uchovaly si prvomájové manifestace stranický charakter. Ke svátku odkazujícímu k práci jako hodnotě se v Československu kromě socialistických stran přihlásily postupně také další politické proudy a například Baťův podnikatelský koncern z něj učinil akci spektakulárních rozměrů. Práce je zde inscenována prostřednictvím prvomájových festivit, které mají podobu veřejných představení. Zajímá mě proto jednak performativní rozměr prvomájových oslav: scénář, dramaturgie, scéna s kulisami, kostýmy, aktéry i zákulisím. Zároveň příspěvek analyzuje významy, jaké byly práci připisovány v rámci jednotlivých prvomájových manifestací. A sleduje funkci prvního máje v oficiálním svátkovém kalendáři při vytváření republiky, mj. konstruování práce normativními institucemi, školou, státním rozhlasem apod.