Příspěvek bude zaměřen na problematiku věkových hranic v našem právním vývoji od středověku přes Všeobecný občanský zákoník (1811) až po nový občanský zákoník (2012). Jednotícím momentem bude sledování římsko-právních vlivů. Konkrétně bude pozornost věnována významu přechodových rituálů, pojmenování a určení věkových hranic (dospělost, zletilost), představení souvisejících institutů (venia aetatis), prolínání "domácích" a "cizích" vlivů. Důležitou součástí příspěvku bude také představení vnímání dobovou společností na příkladu vědeckých i literárních děl a v neposlední řadě také odraz dobové ideologie. Příspěvek bude zaměřen především na oblast soukromého práva. V příspěvku budou sledovány tyto hypotézy: 1) problematiku věkových hranic je nutné sledovat v delším časovém horizontu, 2) význam římského práva byl v minulosti mnohem větší, než jak je dnes traktován. Příspěvek se bude snažit ukázat, že právní řád a jeho prostřednictvím také svět kolem nás obsahuje řadu vazeb k římsko-právnímu dědictví, vědomým i nevědomých, přímých i nepřímých, které však není nutné označovat jako "cizí".