Dlouhotrvající spor mezi polsko-litevskou unií a řádem německých rytířů v Prusech probíhal tradičně na několika rovinách – na rovině vojenských střetnutí, diplomacie, soudních sporů a propagandy. Koncily první poloviny 15. století byly pro obě strany mimořádnou příležitostí, neboť sehrály v tomto sporu významnou roli jako svého druhu jeviště, na němž obě strany propagovaly a prosazovaly svá stanoviska. Otázkou zůstává, jaké možnosti a prostředky měl samotný koncil jako korporativní orgán k dispozici, aby ovlivnil, ne-li vyřešil tento spor, který souvisel s obecnými církevně-politickými otázkami jako šíření křesťanství ve výchovní Evropě, unie s východními křesťany a reformy duchovních rytířských řádů. V této souvislosti je důležitý výzkum teologických a právních polemik, které byly využívány v politicko-diplomatických sporech. Příspěvek představí dosavadní výsledky bádání této problematiky se zaměřením na dvě otázky: jak obě strany sporu využívaly koncil k prezentaci svého stanoviska před evropskou veřejností a na druhou stranu jakým způobem využíval sám koncil tento spor k prosazování vlastní agendy.