Příspěvek se pokusí zhodnotit roli pokrevního příbuzenství při utváření domácností ve čtyřech vybraných lokalitách severočeského panství Horní Police v druhé polovině 18. století. Vyjde při tom z rekonstrukce domácností na základě poddanského seznamu z roku 1771, který jediný v dochované dlouhé řadě hornopolických poddanských seznamů uvádí podruhy přímo v domech, kde žili. Tato rekonstrukce domácností ukazuje, že zastoupení složitějších forem domácností (rozšířených a zejména složených) je na Hornopolicku poměrně významné a dosahuje téměř polovičního podílu. V městečku Žandově byly dosti četné složené domácnosti (tvořily téměř třetinu všech domácností), ve třech venkovských lokalitách převládaly v podruží spíše jednotlivci (rozšířené domácnosti zde tvoří čtvrtinu až třetinu). Příspěvek sleduje, nakolik je příbuzenství mezi hospodářem a podruhy běžným jevem a do jaké míry jde o příbuzné ze strany hospodáře a do jaké míry příbuzné ze strany hospodyně. V Žandově se ukazuje tendence k soužití ženatého hospodáře s rodinou provdané dcery nebo ženatého syna resp. s nepříbuznými jednotlivci. Ve venkovských lokalitách je v domácnostech evidováno relativně více příbuzných jednotlivců, kteří se ovšem často fakticky doma nevyskytují. Naopak zde žije větší počet nepříbuzné čeledě. Podruzi, u nichž bylo zjištěno příbuzenství s hospodářem, jsou – odhlédneme-li od rodin ženatých resp. provdaných potomků - nejčastěji pokrevními příbuznými hospodáře, ale skoro ve stejné míře žijí v domech i pokrevní příbuzní hospodyně. Přítomnost manželského páru hospodářova potomka v podruží nemusela být na Policku nutně spojena s perspektivou budoucího převzetí gruntu. To poněkud oslabuje představu, že sourozenci dědice, pokud vstoupili do manželství, zakládali domácnost mimo rodný dům.