Pro rozvoj katolické víry v jakékoli společnosti a době je důležitým prvkem budování kultu světců. Ve slovenském katolickém prostředí se vyvinul vedle kultu Cyrila a Metoděje a dalších, domácích slovenských světců také kult Panny Marie Sedmibolestné, a to ve zcela jedinečné míře. Tato konkrétní forma mariánské úcty hrála důležitou roli v procesu národního formování Slováků v kontextu rakouské, později rakousko-uherské monarchie, ale stejně tak tomu bylo i v době Československé republiky. Panna Maria Sedmibolestná figurovala a dále figuruje jako důležitý identifikátor a jednotící princip slovenských katolíků. Kongregace Salesiánů Dona Bosca se na Slovensku stala významným pěstitelem této tradice, když v roce 1924 dostala do správy mariánské poutní místo v Šaštíně, jehož centrem je národní bazilika Panny Marie Sedmibolestné. Cílem předkládaného příspěvku je naznačit, jakým způsobem konkrétní katolické prostředí, představované slovenskými salesiány, vnímalo společenské a politické dění v kontextu samostatného slovenského státu rozvíjejícího se v období světového válečného konfliktu. Hlavní otázkou je, jaký prostor a jaké postavení je přisuzováno postavě Panny Marie, zejména jejímu vztahu ke slovenskému národu a samostatnému státu oficiálně se hlásícímu ke katolickým hodnotám. Jako zdroj poznání je využit časopis Saleziánske zvesti, který vycházel po celou dobu války a představoval hlavní salesiánské periodikum pro slovenské území, popřípadě další texty jednotlivců.