Jedním z mimořádně diskutovaných témat výchovy školáků se zejména v druhé polovině osmdesátých let 20. století staly projevy jejich agresivity a zejména prudce rostoucí výskyt případů školní šikany, často i značně brutálních. Za typické semeniště šikany byly považovány učňovské internáty, nicméně se objevovaly i četné případy surové šikany i na základních školách. Varování před agresivitou nastupující mladé generace můžeme do určité míry považovat za strategii tehdy vládnoucích politických a společenských elit, které se prezentovaly jako spolehlivá ochrana řádných občanů před chaosem vyvolaným nástupem mladých "barbarů". Zveřejňování jednotlivých případů také zvýšilo citlivost společnosti na podobné případy. Přesto se zdá, že k určité míře růstu agresivity u školních dětí a dospívajících skutečně v daném období skutečně došlo. Příspěvek se snaží načrtnout souvislost tohoto jevu s tehdejší společenskou situací a komparovat situaci ve školství s vojenskou šikanou (ta často sloužila jako inspirace pro pachatele). Zároveň ale příspěvek analyzuje i dobový publicistický a odborný diskurz o šikaně a násilí mezi školáky a v náznaku i jeho proměnám i kontinuitě v období transformace na počátku devadesátých let.