V příspěvku se chci zamyslet nad dílem některých myslitelů českého katolického exilu, kteří se věnovali problémům vývoje společnosti a kultury ve 20. století a kritizovali zejména „mýtus o pokroku“, který byl podle nich jak teoreticky nedomyšleným konceptem, tak prakticky uplatněnou aplikací, která způsobila zmatek na mnoha úrovních lidského konání. Těmito mysliteli jsou: za prvé teolog a teoretik kultury Karel Vrána (1925-2004), který působil na řadě zahraničních univerzit a založil Českou křesťanskou akademii. Věnoval se aktuálním otázkám křesťanské kultury, filozofie a umění. Ve svých přednáškách a textech se vyjadřoval také ke křesťanskému pojetí kultury a pokroku – je autorem životopisu Teilharda de Chardin. Druhou osobností je germanista, filozof a překladatel Rio Preisner (1925-2007), který přednášel v USA a stal se předním kritikem totalitarismu. Ve svých knihách se věnoval kritice moderního vývoje, zejména hegelianismu a marxismu, a představil v nich svou pesimistickou koncepci evropského vývoje a méně pesimistickou koncepci politického a vývoje USA. Třetí osobností je historik a publicista Bohdan Chudoba (1909-1982), autor, který po roce 1948 žil v USA a poté ve Španělsku a působil zde v univerzitním prostředí. Napsal knihy, v nichž polemizoval s představou falešného chápání pokroku a vytvořil vlastní koncepci historického bádání, osvobozeného od „mýtů“ současné doby. Tyto postavy představují různé polohy křesťanského přemýšlení o pokroku společnosti a o pokroku humanitních věd. Asi nejvstřícnějším zastáncem moderního vývoje byl Karel Vrána, zatímco u Ria Preisnera se projevují kritičtější názory. Bohdan Chudoba je pak na opačné straně tohoto spektra. Ve svém příspěvku chci stručně vystihnout ideové pozice těchto osobností.