V devatenáctém století se zrodil koncept delikventního dětství a možnosti převýchovy. Příspěvek se zaměří na delikventní děti, které prošly polepšovacími zařízeními koncem 19. století a počátkem 20. století. Zmíněny budou zákony, na jejichž základě bylo možné vyjmout dítě z rodiny. Bude řešena otázka původu těchto dětí. Vedl nemanželský původ skutečně k delikvenci, jak se někteří teoretici domnívali, či příčina delikvence spočívala v životních podmínkách a chudobě rodiny? Některé děti byly dodány na žádost vlastních rodičů. Zde se nabízí otázka, zda se nejednalo o strategii, jak se postarat o neposlušné dítě. Další řešenou otázkou budou sítě těchto dětí, kam se tyto "vykořeněné" děti vracely a pokud žádné sítě neměly, zda jim byly nové ústavem vytvořeny a za jakých podmínek se ústav vměšoval do dalšího života mladistvého. Zmíněné otázky budou řešeny za pomoci pramenů evidenčního charakteru, které vznikly v polepšovacích ústavech. Použita bude metoda sondy. Tyto prameny nám rovněž pomohou zjistit na základě, jakých poklesků se děti dostaly do polepšovny a jakým způsobem byla definována zpustlost, která byla uváděna jako jedna z příčin pro dodání do polepšoven.