V rámci nedávného orálně historického výzkumu třinácti rodin na téma rodinné minulosti byly vždy tři generace jedné rodiny samostatně dotazovány na to, které příběhy či historky o předcích se v dané rodině vyprávěly či vypráví. Cílem příspěvku je představit první závěry tohoto ojedinělého průzkumu. Příspěvek se tudíž zaměří na témata rodinných příběhů, na to, kdo jsou jejich hrdinové i na poselství, jež je vyprávěním těchto příběhů předáváno. Zajímat se bude i o způsob, jakým s rodinnými příběhy nakládají různé generace. Budou mít nejmladší generace tendenci k heroizaci svých předků, podobně, jako k tomu bylo v případě širokého průzkumu německých rodin iniciovaným H. Welzerem, S. Mollerovou a K. Tschuggnallovou a shrnutým v publikaci Můj děda nebyl nácek (2002), nebo se příběhy těchto rodin soustředí spíše na vylíčení stinných stránek svých předků v podobě příběhů o nebezpečí, nevěrách a násilí, což byl případ multigenerační studie o rodinných příbězích v Británii vedený A. Greenovou (2013)?