Cesta Zikmunda Lucemburského na český trůn a jeho zápolení s husitskou opozicí v českých zemích bylo spojeno se značnými výdaji a Zikmund byl nucen se potýkat s permanentní finanční nouzí. Podstatnou část pohledávek svých českých podporovatelů řešil formou zástav komorního i církevního zboží, či komorních příjmů. Vedle toho využíval další způsoby uspokojování finančních požadavků svých straníků například formou dlužních úpisů, přiznání majetkoprávních nároků, hotovostních plateb ad. Cílem příspěvku je dokumentovat nástroje Zikmundovy finanční politiky v Čechách a poukázat na možnosti a limity pramenů, které máme k uvedené problematice k dispozici. Přestože zástavy tvořily značnou část financování Zikmundovy strany, bude jim věnována s ohledem na jejich důkladné zpracování spíše omezená pozornost, a to spíše v souvislosti s otázkou reálné možnosti získat příjmy ze zastavených statků, popřípadě sledování strategií významnějších zástavních držitelů při získávání majetků. Srovnatelná pozornost bude věnována dlužním úpisům a jejich umořování, otázce příjmů z urbury, využití finanční hotovosti a dalších nástrojů při vypořádávání Zikmundových finančních závazků.